Humr evropský (Homaru vulgaris) patří mezi největší korýše. Je znám i ve vnitrozemí, kde si získal dobrou pověst svým výtečným masem. Velmi se podobá našemu rakovi, je však značně větší (22 až 60cm). Humr může dorůst do délky až 1 m včetně klepet a vážit více než 11 kg. Největší humr obecný či evropský váží kolem 8 kg. Humři se loví ve značných počtech jako potrava, i když ti konzumovaní jsou obvykle menší. Humři žijí velmi dlouho, dožívají se až 100 let. Humr má deset noh a na prvním páru noh má velká klepeta. Je zajímavé, že mezi levým a pravým klepetem humra je podstatný rozdíl. I zde došlo k jakési dělbě práce. Pravé klepeto bývá zpravidla silnější, zavalitější a opatřené krátkými kuželovitými zuby, které slouží jako louskáček k drcení velmi tvrdé kořisti, zvláště lastur. Levé klepeto je štíhlejší a místo hrubých zubů má na obou čelistech úzké ostří. Tímto klepetem jako nůžkami ustřihuje humr kusy z větší kořisti, často také z nalezeného uhynulého zvířete. Má také dvě dlouhé tykadla neboli antény citlivé na vibrace a včas varují před nebezpečím. Krátké smyslové vousky reagují na chemické látky v mořské vodě. Je schopen se pohybovat po mořském dně a ploutvičky pod tělem mu pomáhají při pohybu vpřed. Ohnutím těla je humr schopen vyrazit velkou rychlostí směrem vzad. Měkké tělo humrů nemá kosti a jejich oporou před vnějším prostředím je krunýř tvořený tuhou rohovitou hmotou nazývanou chitin. Hlavní částí schránky je krunýř, který kryje hlavohruď.
Zadeček se skládá ze šesti kloubovitě spojených článků.
Humr evropský žije ve skalnatých březích. Humry lze nalézt ve hloubkách do 100 m.
Přes den se skrývá v dutinách a večer vychází za potravou. Loví se do vrší upletených z prutů, v nejnovější době také do klecí z drátěného pletiva, které mají vchod opatřený kornoutem na konci otevřeným a směrujícím dovnitř, takže chycený humr cestu zpět už nenajde. Klec je spojena provázkem s malou bójí plovoucí na hladině, aby ji rybář snadno našel a mohl ji prohlížet. Humr je sice pochoutka znamenitá, ale není třeba ji přeceňovat. Chycený humr by mohl svými mohutnými klepety snadno zranit kupujícího nebo kuchařku, protože síla jeho klepet je skutečně velká. Mnohem slabší jsou však svaly, které klepeta otevírají. Příroda zde nepočítala s lidskou vynalézavostí. Stačí totiž navléknout humrovi na klepeta gumový kroužek a humr nemá sílu je rozevřít. Tak se prodávají živí humři podle ústředního předpisu a pod policejním dozorem ve většině trhů.
Humr evropský požírá nejčastěji ryby, mořské hvězdice, korýše, červy, malé kraby, odpadky potravin a uhynulé živočichy. Napadají také jedince svého druhu. Kořist je drcena ostrými klepety na kusy a dopravena do úst prvním párem kráčejících noh. V průběhu boje riskuje humr ztrátu končetiny, ale sám se může zachránit, jestliže ji jednoduše odhodí a odplave směrem dozadu. Humr si musí během růstu čas od času vyměnit svůj krunýř. V této době se ukrývá tak dlouho, dokud mu nový krunýř neztvrdne, popřípadě dokud jim nedoroste namísto ztracené končetiny nová. Samička nosí na spodní straně zadečku 8-40 000 vajíček. Samička se drží s vajíčky dosti v skrytu a mláďata se nelíhnou najednou ale po sobě, takže netvoří velká hejna, která by přilákala nepřátele.
Vzdálení příbuzní jsou humři hrabaví, kteří jsou vzdálenými příbuznými pravých humrů, připomínají spíše raky poustevnické. Jsou to malí korýši s plochým, širokým tělem, z kterého vyčnívají štětiny.