Velryby jsou savci a také jsou jedny z největších zvířat na Zemi. Velryby jsou řazeny do řádu kytovců a na rozdíl od ostatních ryb jsou teplokrevné, dýchají vzduch a také rodí živá mláďata. Největší zpozorovanou velrybou byla samice plejtváka obrovského, její délka dosahovala hodnoty 33,58 metrů a její váha bylo 190 tun. Velryby mají také vynikající sluch, zvuk totiž nepřijímají pouze zvukovodem, ale i kůží a okolními tkáněmi. Ponoření do velkých hloubek jim umožňuje zejména stlačitelný hrudník. Velryba má na svém těle několik vrstev izolačního tuku, který je chrání před chladem.

Velryby se dělí na dvě základní skupiny, a to na ozubené a kosticovce. Mezi ozubené velryby patří vorvaně, narval či běluha. Kosticovci mají místo zubů stovky plátků připomínající hřeben a jsou tvořeny ze ztvrdlých vlasů. Těmito pláty velryba filtruje potravu. Velryby se živí drobnými živočichy. Samice mají mléčné žlázy, jimiž krmí svá mláďata. Mládě vypije denně až 200 litrů mléka. Srdce velryb je podobně složeno jako u člověka, jejich srdce má také čtyři komory.

Jeho domov jsou pobřežní vody na severu Tichého oceánu. Oblasti, které obývá, jsou například Kalifornie, Beringovo moře, nebo také Žluté moře. Mezi jeho potravu patří zejména planktonní korýši, měkkýši, červy a také drobné ryby. Na jeho těle je velké množství světlých skvrn na šedém podkladu. Tento druh velryby je schopen se ponořit do hloubky 15 – 30 metrů, zejména za potravou. Plejtvákovec šedý je jediným druhem kosticovců, kteří se páří a rodí mláďata v mělkých vodách u pobřeží.

Plejtvák je rozšířen téměř ve všech mořích a oceánech, ale upřednostňuje spíše chladné vody. Plejtvák malý nemá žádnou oblíbenou potravu, konzumuje korýše a ryby. Potravu vyhledává u pobřeží, proto je zde viděn mnoha rybáři. Plejtvák malý plave většinou ve skupinách a rád si s ostatními hraje kolem lodi. Tento druh patří mezi nejmenší kosticovce. Jeho čelist obsahuje 260 – 325 párů kostic, jejichž barva je bílá až žlutobílá.

Tento druh velryby se vyskytuje ve studených arktických vodách na západní a východní polokouli. V zimě se vyskytuje u pobřeží Labradoru. Na jižní části polokoule vůbec nežije. Velryba grónská se živí malými organismy. Velryba je význačná svým zavalitým tělem a nezvykle velkou hlavou. Má mohutnou ocasní ploutev. Velryba grónská je druhá největší hned po plejtváku obrovském. V ústech má celkem 300 kostic a ústa dosahují při otevření až 4,5 metru.

Běluha se vyskytuje zejména v arktických oceánech a v oblasti plovoucích ker. Běluha plave velmi pomalu, většinou kolem 10 km/hod. Běluha se nepotápí do velkých hloubek a je význačná svou bílou barvou. Její mláďata jsou spíše šedivé barvy. Velké prsní ploutve pomáhají v pohybu a běluhy nemají hřbetní výklenek. V čelisti mají 8 – 10 zubů, které jsou asi 6 cm silné. I když jsou běluhy barvoslepé, dokážou se orientovat v kalných vodách.

Narval je pokrytý tmavými skvrnami, které jsou umístěné zejména v oblasti hlavy. Starší jedinci jsou beze skvrn. Dospělí jsou šedobílé barvy, mláďata jsou skoro černá. Narvalové žijí většinou ve skupinách a dokážou se potopit až do hloubky 400 metrů. Pod hladinou dokážou zůstat na neuvěřitelně dlouhou dobu, a to 30 minut. Žijí spíše v severní části Země. Samci jsou význační rohem, který vyrůstá z levého špičáku, využívají jej hlavně při boji o samici. V dnešní době se narvalové loví kvůli rohům.

Vorvaň se vyskytuje v tropickém a mírném pásu. Vyskytují se ve skupinách a mezi jejich potravu patří krakatice a chobotnice. Pro potravu jsou schopni se ponořit do hlouby tří kilometrů. Vorvaň má velkou hlavu, zejména samci. Hlava tvoří třetinu celé délky. Ocasní ploutev může mít vorvaň až čtyři metry širokou.

Joomla Templates and Joomla Extensions by ZooTemplate.Com