Mihule potoční(Pampera planeri) je výborným indikátorem kvality vodního prostředí  a i přes poměrně vysoké rozšíření povodí Labe, Vltavy a Odry je jako kriticky ohrožený druh. Některé části, či celé toky jsou výskytem mihule potoční vymezeny, jako evropsky významné lokality zařazené do systému chráněných území Natura 2000.

Popis a znaky: Protáhlé hadovité tělo je na průřezu okrouhlé, výška nepřesahuje 1cm, dorůstají až 23cm. Ústa mají podobu kruhovitého přísavného terče se spodním postavením. Larvy nemají oči, na hlavě mají po obou stranách 7 drobných otvorů žaberních štěrbin. Po metamorfóze ( proměně ) larev v dospělce se u dospělců objeví výrazné kulaté oči.  Larvy, ani dopělci nemají žádné párové plouve, souběžný ploutevní lem místo nepárových ploutví obepíná přibližně polovinu zadní části těla. Jeho výška je proměnlivá. Hřbetní část těla je šedomodrá, případně s nádechem do zelena, břišní část šedobílá. Celkové zbarvení je bez skvrn či tmavších kreseb.

Výskyt a životní charakteristiky: Vyskytuje se obvykle v potocích a menších řekách charakteru pstruhového či lipanového pásma. Larvy zahrabány v písčito-hlinitých nánosech. Dospělci se zdržují i volně ukrytí v kořenech stromu či jiného porostou rostoucího kolem potoku nebo řeky. Dále se zdržují ve vykotlaných dolních částí kamenů. V době tření ( květen ) vyhledávají mírně proudící úseky, kde dno tvoří obvykle písek a velmi drobný štěrk. Tam vyhlubují misky – hnízda, do nichž ukládají jikry. Po vytření dospělci během měsíce hynou. Larvy se živý jemnými organickými zbytky, řasami. Po přeměně v dospělce střevo zakrnuje a dospělec již potravu nemůže příjmat.

Za dob, kdy Mihule nebyla chráněná a bylo jich dostatek, byla Mihule velice chutnou delikatesou. Už roku 1135 si na Mihulích pochutnával anglický král Jindřich I. Mihule byly jeho nejoblíbenější jídlo. Tím se Mihule zapsala do dějin nejen anglických, ale i evropských jako jedna z nejchutnějších ryb. Král Jindřich I. zemřel na udušení pokrmem z dušených Mihulí.